Božkův parní vůz z roku 1815
Vypočítávat zde všechny následující konstrukce není možné. Vždyť jen v Anglii jich bylo více než padesát a každá z nich měla svou historii. K těm smutnějším patřil vůz Scotta Russela. 29. července 1834 mu vybouchl kotel a zabil několik lidí: byla to první automobilová katastrofa na světě. Navíc posloužila přívržencům železnice k odsouzení parních vozů, i když principiálně totéž se mohlo přihodit i u lokomotivy.
Teprve roku 1873 se objevil - tentokrát ve Francii - spolehlivý a dobře ovladatelný parní vůz. Jeho konstruktérem byl majitel slévárny zvonů Amédée Bollée. Jeho silniční lokomotiva se jmenovala “L’Obéissante” - “Poslušná”. Byla dvanáctimístná, kotel byl umístěn vzadu a řízení (volantem!) vpředu. Když s ním Bollée roku 1875 přijel do Paříže, způsobil ohromný rozruch a nadšení. Po tomto úspěchu následovala stavba dalšího vozu, tentokrát otevřeného kočáru “La Manchelle”, který se mohl pochlubit tehdy neuvěřitelnou rychlostí 35 km/hod. I tento vůz měl úspěch a tak se Bollée rozhodl , že bude parní vozy vyrábět. Vyráběl vozy pro ministerstvo války i pro nadšence a propagátory jízdy na “vozech bez koní”.
Tyto nadšence však přece jen nemohl parní vůz uspokojit. Měli představu o lehkém voze pro rychlou silniční dopravu. Tyto představy vůz na páru, vážící 3 - 4 tuny, nemohl nikdy splnit. Řešením byl motor benzínový (nebo elektrický).
Existence výbušného (benzínového) motoru je spojena se jménem Francouze Etiene Lenoira, který již roku 1859 získal patent na motor “pracující na základě roztahování zápalného plynu”. V září roku 1863 sestrojil vůz hnaný tímto motorem, který však příliš neuspokojil, takže od dalších pokusů bylo upuštěno. Zásluha o konstrukci prvního skutečně použitelného výbušného motoru pro motorová vozidla náleží Gottliebu Daimlerovi a Karlu Benzovi, kteří sestrojili motor v podstatě již v té formě, jak jej známe dnes.